Keltové II.

V některých oblastech (a dobách) si Keltové stavěli na vyvýšených místech opevněná oppidia, což byla hradiště, desítky hektarů velká ohrazená území s dvorcovou zástavbou a sídlem nobility a kultu na vyvýšených místech. Nejvýznamnější bojská hradiště se postupně přeměnila ve skutečná města. Na území Čech se nachází oppidia v lokalitách Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna, Hrazany u Sedlčan, Nevězice, Třísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk. Na Moravě je to Staré Hradisko u Prostějova a Hostýn. Keltského původu je patrně také horské opevněné hradiště u města Sušice, známé pod označením Hradiště na Sedle a nížinné sídliště Šutyrova studánka v katastru Kopřivnice. V nejúrodnějších, hustě osídlených částech Boiohaema, v Polabí a v podhůří Krušných hor, se během 2. století př. n. l. přeměnilo několik výhodně situovaných míst ve specifické osady, které představovaly jakási emporia, ke vzniku oppid zde však nedošlo.

Bojové zavedli na našem území spoustu užitečných věcí: uměli tavit a zpracovávat železo, vyrábět nádherné šperky z bronzu a zlata, razit zlaté, stříbrné a bronzové mince, vyrábět krásné glazované nádoby na hrnčířském kruhu (to se např. Slované naučili až ve středověku), stavět cesty které se mohly nazývat silnicemi (síť keltských cest byla základem naší silniční síti). Po těchto cestách jezdily vozy s železnými ráfy, proto dojely dále, nežli pouhé dřevěné, a jezdci i spanilé jezdkyně se proháněli na okovaných koních.

Keltové byly původně velmi bojovné kmeny, jež uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Jejich kulty se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech. Keltové brzy přejali křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n.l.

Zvlášť významnou roli v náboženském životě keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva obyvatel. Každoročně se scházeli ke svým sněmům poblíž Carnutu, města na území dnešní Francie.

Posvátnou rostlinou Keltů bylo jmelí. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis, Galský bůh moře. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos - raně galský bůh přírody a divoké zvěře, Epona - Bohyně a patronka jezdců a jezdectví. a Sequana - bohyně řeky Seiny.  Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata. Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi.

kohout vítá každé ráno východ slunce a začátek nového dne

zdroj: Wikipedia, www.boiohaemum.cz, fotka moje

Keltové I.

V době Halštatské ( 7. století př. n. l. - 450 př. n. l.) se na území  západní, střední a částečně i jižní a východní Evropy nacházely kmeny, souhrnně nazývané Kelty. Pojítkem těchto kmenů byl podobný jazyk a kultura. Za pravlast Keltů je považováno území od Francie (Galové) přes Německo, Švýcarsko, Rakousko, Čechy a Moravu (na území Čech byl nejrozšířenější kmen Bojů) až na západní část dnešního Slovenska.

Bojové byli mocným keltským kmenem, který se skládal z několika větví. Jedna z nich osídlila přibližně ve 4. století př. n. l. střední a severozápadní Čechy. Typické pro Boje bylo kostrové pohřbívání, zatímco pro ostatní keltské kmeny to byly mohylové pohřby. Podle keltského kmene Bojů dostaly české země latinský název Bohemia (Boiohaemum), Bavorsko (Bajuwaren) a Lužice (Bojka). Zůstaly nám ale i další názvy, například řeky: Labe se nazývalo Albis – bílá řeka (nápadně podobný současný německý název je Elbe), Vltava Vultava – divoká řeka, Ohře Agara – řeka, která má rychlý tok, Jizera Isara – bystrá řeka, a hory: Krušné hory Sudéta - pohoří kanců (pojmenování Sudety také zůstalo dodnes) a Šumava Gabréta - pohoří kozorohů. 

Po keltských kmenech nám zůstaly dokonce některé naše svátky. Kromě obou slunovratů a rovnodenností měli Keltové čtyři důležité svátky, které se ve více či méně modifikované formě zachovaly až do dnešních dnů. Z astronomického hlediska se jedná o svátky v polovině doby mezi slunovraty a rovnodennostmi (tzv. půlící dny):

Samhain

V noci na 1. listopadu se slavil Samhain - jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy. Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek – svátek Všech Svatých, který měl staré zvyky nahradit (anglicky se svátek jmenuje All Hallows' Day, z toho vzniklo pozdější Halloween). Ale lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden.

Imbolc

1. února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes máme ve stejném čase svátek Hromnice 2. února.

Beltine

V noci na 1. května se slavil Beltine (také Beltaine či Beltene), který dnes známe jako „Čarodějnice“, které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „Jasný(zářící) oheň“ a byl to nástup k pohostinnému letnímu období. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě.

Lughnasad

Nakonec i Lughnasad 1. srpna, ze kterého možná vznikly i dnešní dožínky. Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se pak na vrcholcích kopců vítalo Slunce, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes a (dnes už křesťanští) poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili jitřní mše.

zdroj: Wikipedia, fotka moje

Tapenáda z černých oliv

Koupila jsem černé olivy, jenže samotné nebyly moc dobré. Co s nimi? Nezoufala jsem a udělala tapenádu na bagetku k vínu :) 

Opět je to jednoduché: černé olivy rozmixujeme spolu s olivovým olejem, prolisovanými stroužky česneku (já na sklenici oliv použila dva kousky), poté přidáme nastrouhané paraořechy (brazilské ořechy), asi tak 100g a dochutíme solí a pepřem. Namažeme na bagety, do sklenky nalijeme červené víno a pustíme pěkný film :)

Skvělým tipem k dochucení je čerstvý kozí sýr, který můžeme buď nakrájet navrch nebo vmíchat do tapenády.

Oliva je plodem olivovníku, jehož kolébkou je Asie. Dnes se s ním běžně setkáme ve středozemních oblastech Evropy. 

Olivovník evropský (Olea europea) náleží mezi nejstarší kulturní rostliny. Plody jsou pochutina oblíbená v řadě zemí. V olivovníku evropském byly zjištěny aldehydy s antimikrobiální aktivitou. Olej použitelný v potravinářství i průmyslově je získáván také z plodů čínského druhu Olea tsoongii. Dřevo afrického druhu Olea capensis je velmi tvrdé a je hojně využíváno na podlahy, tesařské práce, na stavbu domů, mostů a podobně. V Jižní Africe bylo také tradičně využíváno na výrobu kopí. Olivovníky jsou teplomilné dřeviny a v našich podmínkách je není možné pěstovat celoročně venku.

Olivovník rostoucí u silnice ve Francii

Kromě zelených oliv, které se sklízejí na podzim, existují i tmavé olivy sklízené začátkem prosince. Nejde o odlišnou odrůdu. Zelené olivy jsou jen nezralou formou oliv tmavých. Z oliv se vyrábí velmi kvalitní olivový olej a používají se také v různých jídlech. Kvality oliv a olivového oleje využívali již staří Řekové. Olivy mají podle vědců velmi kladný vliv na lidský organismus. Díky svým detoxidačním účinkům hrají velkou roli v boji proti stárnutí, civilizačním a srdečním chorobám, pomocí olivového oleje lze pomoci v léčbě mnohých kožních onemocnění. Zlepšují trávení a chuť k jídlu. Několik oliv před hlavním jídlem pomůže zvýšit hladinu žaludečních šťáv, a tak urychlit trávení.

Zdroj: já a wikipedia, fotky moje

Oslavy zrození boha Slunce

Chtěla bych tu ukázat pár fotek mé vánoční výzdoby. Vánoce sice neprožívám tak, jako v dětství, ale ráda si vyzdobím byt, protože to mě fakt baví :)

Buddha dostal šišku, ať má o čem přemýšlet :)

Druhý buddha dostal svíčku - světlo

hvězda, jelen a další svíčka

na okno jsem si pořídila zlatou hvězdu z papíru

vánoční skřítci

vločka na dveřích na terasu, když není ten pravý sníh...

aromalampa rozvoněla pokoj olejíčkem saloos Vánoční hvězda

náš "strom", větve borovice z pokácených stromků nalezených v lese

To je všechno naše? :)

Mnohem raději bych slavila zimní slunovrat - je mi tak nějak bližší. Zpravidla k němu dochází 21.12. (někdy 22.12., výjimečně 20.12.). Tento astronomický jev sledovali naši předkové odpradávna. Podle starých legend právě v tento den, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, dosahují spojené síly temna vrcholu svého působení na Zemi a hranice mezi naším světem a silami podsvětí mizí. Podle pradávné tradice došlo v tomto období ke zrození boha Slunce, čehož obratně využila církev. Oslavy zimního slunovratu byly tak u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy oslavy zrození slunečního božstva byly nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista. 

Zimní slunovrat však slavily kultury na celém světě. Ve starověké Evropě byl známý jako Yule, ze severského "jul", což znamená kolo. Křesťanská tradice zdobení stromu má své kořeny právě v těchto pohanských oslavách. Rodiny si do domů nosily živý strom, aby uchránily duchy dřeva před chladem drsných zimních měsíců. Drobné pochoutky se věšely na strom jako dary potravin pro duchy a na samý vrch se dávala pěticípá hvězda - pentagram, magický symbol pěti živlů. Již od pradávných dob je zvykem zdobit si příbytek jmelím – obzvláště jmelí z posvátného dubu mělo lidem zaručit štěstí po celý rok.

Za zimního slunovratu, kdy je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. U Slovanů bylo proto při večeři zvykem prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Předkové se za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše zesnulých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí podsvětní duchové, kteří mohou být lidem nebezpeční. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku.

Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu. V hmotném smyslu se Slunce vydává na novou pouť směrem k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy. V duchovním smyslu nás upomíná na to, že stará cesta musí vždy zemřít, aby mohla začít nová.

Tak příští rok :)

zdroj: wikipedia, fotky moje

Avokádo

Přestože se snažím kupovat spíše regionální potraviny, avokádo si ujít nenechám. Občas si ho koupím a přilepším s ním svůj oblíbený salát. Nedávno jsem poprvé vyzkoušela i guacamole. Je vynikající, příprava je jednoduchá a rychlá!

Avokádo je ovoce rostoucí na stromech s nádherným názvem hruškovec přelahodný. Pochází ze Střední Ameriky. Obsahuje až 20% tuků, převážně nenasycených mastných kyselin (kyseliny olejové, palmitové a linolové), dále draslík, měď, magnezium, fosfor a vitaminy C, E, K, H, B3 a B5. Je také zdrojem bílkovin. Doporučuje se vegetariánům, lidem trpícím únavou nebo pro rekonvalescenci a celkové posílení organismu.

A tady je můj recept:

2 avokáda

1 rajče nakrájené na malé kostky

1 stroužek českého česneku nakrájený na drobno nebo utřený

sůl a citrónová šťáva dle chuti
koriandr - ideálně čerstvý
cibule červená

ještě se přidává chilli paprička - neměla jsem, bez chilli se obejdu

Avokáda jsem přepůlila, zbavila pecek, vydlabala a v misce rozmačkala. Přidala jsem rajče a česnek, promíchala, osolila a zakapala šťávou. Vychutnala jsem si ho s bagetkou. Dobrou chuť!

zdroj: wikipedia a já, fotky moje

Pine...

První příspěvek věnuji borovici (překvapivě). Nějak se začít musí :) Narodila jsem se ve znamení borovice, tak asi proto ji mám tak ráda.

Borovice jsou světlomilné stromy, výjimečně keře (kleč), nenáročné na půdu a vláhu. Existuje přes 100 zástupců rodu. Některé exempláře jsou staré přes 5000 let (borovice osinatá). Přirozeně se vyskytují na severní polokouli, rostou od mořské hladiny až do výšky 4000 m n.m. V České republice je nejhojnější borovice lesní, borovice černá, borovice blatka a borovice kleč. V NP České Švýcarsko se přirozeně vyskytuje borovice lesní, naopak borovice vejmutovka je invazivní druh, který je v současné době nahrazován původními druhy dřevin. Ve středomoří se můžeme setkat s borovicí přímořskou, alepskou a pinií.

v CHKO Labské pískovce u vyhlídky Belveder

Borovice obsahují silici, pryskyřici, třísloviny, hořčiny, aromatické kyseliny, vitamín C a další látky. Svým obsahem živic dřevo dobře odolává vlhku, je tvrdé a kvalitní, takže je možné z něj stavět domy i na mořském pobřeží.

Působí protizánětlivé, usnadňuje odkašlávání, při zevním použití zvyšuje prokrvení pokožky. Vnitřně ji lze použít např. při bronchiálním astmatu na podporu odhleňování nebo při nachlazení či jiných chorobách dýchacích cest, zevně aplikovaná se osvědčila při revmatismu a různých kožních vyrážkách. Odvar se pije, inhaluje nebo přidává do koupele. Využívá se také při léčbě astmatu, revmatismu i TBC. V borovicovém lese je až 100x méně bakterií než ve městě, takže už jen procházka v takovém lese působí léčivě. Takže hurá do lesa :)

Borovice v keltském horoskopu

21.2. - 2.3. a 25.8. - 3.9. (jinde se uvádí 19.2. - 29.2. a 24.8. - 2.9.)

třeba tady: keltský horoskop

moudrá

idealistická

houževnatá

neuznává autority

cílevědomá

učenlivá

dobrosrdečná

inteligentní

impulsivní

náročná

 nebo tady: zvěrokruh 

tajemno

moudrost

volnomyšlenkářství

ideály: bratrství, rovnost, svoboda

spiritualita

to jsem celá já :)

zdroj: wikipedia, Herbář Wendys, fotka moje