Voda jako samozřejmost?

22. března oslavme světový den vody. Ale, prosím, žádné vodotrysky a fontány na její počest nespouštějte! Pěkně šetřte! 2,5 miliardy lidí nemá tu úžasnou možnost jednoduše otočit kohoutkem.

Vodu tvoří sloučenina vodíku a kyslíku. ...a víte co, stejně bych tu psala to, co už znáte :) Pusťe si raději úžasný dokument o Vodě. Určitě se dozvíte i něco nového, jako já ;)

A víte, že tříděním odpadu také pomáháte k čistější vodě? Přece nechcete, aby naší planetu zahltil Oceán plastů!

Nejspíš vás také překvapí Příběh balené vody. Takže je jasné, proč piji jen "Vodovodu" z vodovodu, namísto té balené.

A stejně nejlepší voda je ta ze studánky.

plameňáci v přírodní rezervaci Camargue ve Francii

fotka moje

Oslavy příchodu jara

Jarní rovnodennost neboli Alban Eilir (světlo země), Ostara (podobnost s anglickým Easter a německým Ostern), Meán Earraigh nebo Jarovít, připadá tento rok právě na 20. března. Na severním pólu začíná polární den. U nás jsou noc i den přibližně stejně dlouhé. Ale pozor, od zítřka se budou dny nadále prodlužovat :) Tedy až do letního slunovratu, kdy se budou naopak zkracovat. Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané.

Jméno Ostara souvisí s norskou bohyní plodnosti Ostarou. Bohyně, která se právě na jaře vrátila z podsvětí, nyní chodí volně po zemi a prochází se pod stromy a hvězdami. Její krok je lehký jako krok bílé laně a kde se její bosé nohy dotýkají země, tam rozkvétají květy a zelenají se stromy.

Jarovít je slovanský bůh plodnosti, ale také hromovládce (jarní bouřky). V písemných pramenech je nazýván Martem (latinsky Mars), nejspíše pod vlivem jeho atributů – kopí a štítu. Jaro znamená síla, bujnost, divokost, smělost a vít je označení pro pána. Jarovít odívá pole obilím a lesy listím, v jeho moci jsou plody luk a stromů, plodnost stád.

Slaví se příchod jara, úroda a hojnost, plodnost a nový život, ale také zlomení moci nad zimou. V minulosti se zapalovaly velké ohně a v nich se pálily bylinky a první jarní kvítí. Popel z ohňů se sypal na pole, aby byla úroda. Tradičním zvykem bylo vynášení smrti, Morany, ze vsi. Právě v tento den se ze slámy vyrobila postava, aby byla nakonec vynesena z vesnice a vhozena do řeky. Lidé se tak symbolicky zbavily zimy. Květinou tohoto času je petrklíč (prvosenka jarní), kterým podle slovanských pověstí svatý Petr odemyká jaro. Od pohanských kultur také pochází malování a schovávání vajíček (vejce je přece symbolem zrození nového života), vití věnců a pletení a používání pomlázek (od pomlazení, neboli omlazení). Podle psychoanalytického výkladu je celý úkon velikonočního šlehání dívek symbolem oplodňovacího aktu – pomlázka symbolizuje mužský pyj, vejce jsou symbolem ženské plodnosti. O symbolice mužsko-ženského svazku svědčí i skutečnost, že pošlehání pomlázkou se vnímá jako kladné, ženy za pošlehání děkují (slovně i symbolicky vajíčky), naopak nepošlehané ženy se tímto trápí. Proutek a práskání jím jsou prý také symboly jarního blesku a hřmění: Práskáním se prý vyháněly zlé mocnosti, jako jarní hřmění zapudí zlé duchy.

V dnešní době tyto svátky nahradily Velikonoce, kdy si katolická církev přivlastnila mnoho tradic a pozměnila a posunula je k obrazu svému.

petrklíč

violka

sasanka (nejspíš)

sněženka

podběl

babočka paví oko

vrba jíva

zdroj: wikipedie a já, fotky moje

Proč jsem začala psát zrovna o keltech

Přestože jsem na základní škole studiu dějepisu nepřikládala vůbec žádnou váhu (a podle toho taky vypadaly moje znalosti historie - stydím, stydím), tak mě na "středněletá" kolena začal konečně zajímat a hodlám se do něj trochu ponořit. Už při psaní článku o oslavách zrození boha slunce (chcete-li vánoc) mě zaujaly národy jako jsou kelti a slované. Jejich souznění s přírodou, respektování ročních období a uctívání přírodních bohů a jevů (ačkoliv rituálním obětováním zvířat i lidí zrovna nefandím) mi připadá smysluplnější než třeba křesťanství. A kolik obětí muselo být učiněno kvůli vzestupu a udržení křesťanské víry? Nejvíc za to stejně může církev. A i když mým koníčkem je právě křesťanský středověk, tak mám k těmto starším národům také blízko.

Aktuálně se ale naše skupina zabývá obdobím cca 1380 - 1420, tedy dobou panování krále Václava IV. Teprve jsem se začala víc zajímat o to, co se v této době nosilo, vařilo a jedlo, vyrábělo a používalo.

Níže je malá ukázka "mého" středověku z největší středověké bitvy v Čechách, z bitvy Libušín, a zároveň pozvánka na tuto výjimečnou akci, která se letos koná 26.4. a opravdu stojí za to jí navštívit ;)

z bitevního pole

lukostřelci

muž proti muži, meč proti meči, kopí proti kopí a někdy i kopí proti meči :)

dobývání se neobešlo bez ztrát na životech

z táborového života

jíme z dřevěných a keramických misek dřevěnou lžící a svítíme především svíčkami

spíme ve stanech z lněného plátna a vaříme na otevřeném ohni

Na takových akcích zažívám opravdový relax, bez mobilu, počítače, internetu, facebooku. Mám velkou potřebu si od té elektroniky odpočinout. Jen asi prát prádlo by se mi v té době moc nechtělo :)

zdroj + fotky: já :)

Občas něco nakreslím, třeba sovu

konečná úprava:

Sova je po celém světě jednou z nejdůležitějších mytologických postav. Překvapilo mě, že v dřívějších dobách byla sova především poslem zla, pokud v lese zahoukala, znamenalo to pro ostatní, že se nějaké zlo blíží. V keltských bájích sova ztělesňuje duchy a její houkání je formou jejich komunikace. V pohanských mytologiích je vnímána jako symbol negativní: je symbolem samoty, nočního života a zvěstovatelem zla. V Africe je poslem čarodějnic. V antických mytologiích je symbolem moudrosti, vědění a magie, a to i té černé. Sova byla oblíbeným společníkem bohyně války a moudrosti Athény. Athéňané měli sovy jako svůj výsostný znak, malovali si je na štíty a razili na své mince. Sova je průvodkyní nočního, tajemného života. V rané křesťanské mytologii je sova symbolem ďábla. V Japonsku je považována za symbol smrti. Paradoxně je tedy vnímána převážně negativně, přestože v podstatě právě před příchodem zla varuje.

Po celém světě existuje kolem 200 druhů sov ve velikosti od 12 cm do 84 cm a váhy od 31 g do 4,5 kg. Mají maskovací zbarvení, měkké peří, tichý let, výborný sluch (slyší i ultrazvuk a podle sluchu určují pozici své budoucí potravy) a zrak na dálku. Na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním. Zorný úhel je 160° a svou hlavu mohou otočit až o 270°.

zdroj: wikipedia, tetovani1.cz, fotky moje

To je ale hummus! Mňam!

Cizrna beraní neboli římský hrách, je jednoletá teplomilná luštěnina, která chutí připomíná oříšky. Byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo v Sýrii, a to pravděpodobně z divokého druhu Cicer reticulatum. V současné době je největším producentem cizrny Indie, pěstuje se však i v jiných klimaticky příhodných oblastech světa, zvláště na Blízkém východě, v severní Africe, ale i v Mexiku.

Je bezlepková, obsahuje vysoký podíl bílkovin (především vysoký obsah esenciální aminokyseliny lysinu), sacharidů (hlavně škrob) a vlákniny. Z tuků je zastoupena nenasycená mastná kyselina linolová. Dále je zdrojem vápníku, železa (3x více než v mase), zinku, vitamínu B15 (kyselina pangamová), B2 a B6, vitamínu E, kyseliny listové. Během klíčení dochází k několikerému zvýšení vitaminu A a C. Posiluje obranyschopnost a zabezpečuje zdravou kůži a vlasy. Má blahodárné účinky na štítnou žlázu a protirakovinné účinky. Pomáhá při prevenci kardiovaskulárních onemocnění i ke snížení hladiny cholesterolu v krvi.

Z cizrny je připravován především známý pokrm falafel (smažené kořeněné luštěninové koule). Je hojně využívána v blízkovýchodní a indické kuchyni (arabský hummus, ta`miya a košarí, indický dhall apod.). Moc mi chutná naklíčená jen tak nebo přidaná do zeleninového salátu. Mám ji ráda i ve formě hummusu, což je taková omáčka z rozmačkané nebo rozmixované cizrny. A určitě plánuji vyzkoušet i další recepty.

A teď ten, jak jinak než jednoduchý, recept:

Hummus
1 plechovka cizrny
2 lžíce sezamové pasty Tahini
šťáva z citronu
2 stroužky česneku
olivový olej extra virgin
sůl
římský kmín
voda nebo slitá šťáva z plechovky cizrny
V mixéru umixujeme společně cizrnu, tahini, šťávu z citronu, česnek a olej. Přidáme vodu do požadované konzistence. Dle chuti dosolíme a okořeníme rozdrceným kmínem. Podáváme zakápnuté olivovým olejem. Nejraději hummus servíruji s okurkou a řapíkatým celerem.

   zdroj: wikipedia, vitalia.cz, fotky moje

Keltové II.

V některých oblastech (a dobách) si Keltové stavěli na vyvýšených místech opevněná oppidia, což byla hradiště, desítky hektarů velká ohrazená území s dvorcovou zástavbou a sídlem nobility a kultu na vyvýšených místech. Nejvýznamnější bojská hradiště se postupně přeměnila ve skutečná města. Na území Čech se nachází oppidia v lokalitách Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna, Hrazany u Sedlčan, Nevězice, Třísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk. Na Moravě je to Staré Hradisko u Prostějova a Hostýn. Keltského původu je patrně také horské opevněné hradiště u města Sušice, známé pod označením Hradiště na Sedle a nížinné sídliště Šutyrova studánka v katastru Kopřivnice. V nejúrodnějších, hustě osídlených částech Boiohaema, v Polabí a v podhůří Krušných hor, se během 2. století př. n. l. přeměnilo několik výhodně situovaných míst ve specifické osady, které představovaly jakási emporia, ke vzniku oppid zde však nedošlo.

Bojové zavedli na našem území spoustu užitečných věcí: uměli tavit a zpracovávat železo, vyrábět nádherné šperky z bronzu a zlata, razit zlaté, stříbrné a bronzové mince, vyrábět krásné glazované nádoby na hrnčířském kruhu (to se např. Slované naučili až ve středověku), stavět cesty které se mohly nazývat silnicemi (síť keltských cest byla základem naší silniční síti). Po těchto cestách jezdily vozy s železnými ráfy, proto dojely dále, nežli pouhé dřevěné, a jezdci i spanilé jezdkyně se proháněli na okovaných koních.

Keltové byly původně velmi bojovné kmeny, jež uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Jejich kulty se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech. Keltové brzy přejali křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n.l.

Zvlášť významnou roli v náboženském životě keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva obyvatel. Každoročně se scházeli ke svým sněmům poblíž Carnutu, města na území dnešní Francie.

Posvátnou rostlinou Keltů bylo jmelí. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis, Galský bůh moře. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos - raně galský bůh přírody a divoké zvěře, Epona - Bohyně a patronka jezdců a jezdectví. a Sequana - bohyně řeky Seiny.  Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata. Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi.

kohout vítá každé ráno východ slunce a začátek nového dne

zdroj: Wikipedia, www.boiohaemum.cz, fotka moje