Odložená truhla

Určitě znáte každoroční jarní svoz odpadu. Já jsem každý rok okukovala okolí popelnic a divila se, co všechno jsou lidé schopní vyhodit. Polovina těch věcí ještě mohla krásně sloužit dál. Nikdy jsem se ale neodhodlala ani jeden kousek zachránit. Až toto jaro. Přímo před naším domem někdo zanechal osudu starou truhlu. A protože jsem truhlu vždy chtěla, ale na aukru byly moc drahé nebo moc daleko, tak jsem neváhala a dotáhla ji do pátého patra (nemáme v domě výtah). Vrátila jsem ještě pro stolek - dřevěný, skládací, na balkón se bude hodit. A skládací dřevěné zahradní křesílko. Stolek se po odstranění přibitého plastového ubrusu dal používat ihned (ačkoliv nějaký ten nátěr asi dostane). A křesílko čeká na zpevnění a novou látku.

nálezový stav truhly a křesla

Nejprve jsem se pustila do ručního odstraňování asi tří vrstev kvalitního nátěru pomocí smirkového papíru. Nejlépe šel nátěr odstranit na víku, boky byly horší, zvládla jsem jeden a půl boku. Pak přišla na řadu elektrická bruska, se kterou to šlo mnohem lépe a rychleji.

na víku šla barva nejlépe odstranit

Místo nátěru jsem zvolila pouze vosk s nádechem antique brown, jen jednu tenkou vrstvu. Pak stačilo vyvrtat díry na úchopy z lana. A výsledek?

Lesní studánka

Znám křišťálovou studánku, 

kde nejhlubší je les, 

tam roste tmavé kapradí 

a vůkol rudý vřes. 

Tam ptáci, laně chodí pít 

pod javorový kmen, 

ti ptáci za dne bílého, 

ty laně v noci jen. 

Když usnou lesy hluboké 

a kolem ticho jest, 

a nebesa i studánka 

jsou plny zlatých hvězd. 

Zvony a zvonky (1894), Josef Václav Sládek

Tak právě na tuhle básničku ze základní školy jsem si vzpomněla, když jsem psala následující řádky :)

O Letnicích, což jsou svatodušní svátky plně rozvinutého jara, najdeme zmínky již v Kosmově kronice. Dle kroniky první český kníže Břetislav vyhnal z České země všechny čarodějníky, věštce a hadače a tím se mu povedlo vykořenit obyčeje a zvyky, které v době letnic vesničané zachovávali. Přinášeli prý ke studánkám dárky a zabité oběti duchům. Tedy ještě v 11. století se uchovávaly pohanské zvyky našich praotců. K svátkům Letnic patří Jízda králů, Otvírání studánek a Střelba ku ptáku.

Počátky Jízdy králů sahají podle pověsti až k roku 1469, kdy byl uherský král Matyáš Korvín poražen svým tchánem Jiřím z Poděbrad v bitvě u Bílovic u Uherského Hradiště. Aby si uherský král zachránil život, převlékl se do ženského oděvu, tvář zakryl pentlemi a obklopen svou družinou se tak vrátil na své sídlo v Trenčíně. Na Hané se tato tradice zachovala v podobě krále Ječmínka oděného do bílých ženských šatů. Nejznámější Jízda králů se každoročně koná ve Vlčnově.

Střelba ku ptáku je "hra", která vznikla někdy kolem 15. století. Účastníci při ní měli prokázat svou střeleckou mušku a pohotovost. Z kuší (a později z pušek) stříleli na dřevěnou atrapu ptáka nebo na malovaný terč. Nejúspěšnější střelec získal titul "ptačí král" a stříbrný odznak.

Otevírání studánek bylo určeno pouze nevinným dívkám, protože se věřilo, že mají očistnou moc. Dívky, které ozdobily jezdce a koně Jízdy králů, se samotné jízdy neúčastnily. Ale vydávaly se ke studánkám a k pramenům, aby je po zimě vyčistily a tím "otevřely". Po vyčištění si mezi sebou zvolili královničku, se kterou pak ostatní dívky procházely vesnicí a co vykoledovali, to snědli na "královské hostině", uspořádané na louce nebo u studánky. Později svobodné dívky čistily i všechny studny ve vsi. Na vyčištěnou studnu se položil velký zelený věnec na znamení čistoty.

A protože je dnešní doba dobou "kohoutkovou" a "vodovodní", kde se toho mnoho čistit nedá. Předpokládám, že umyvadla čistíte častěji, než jen na jaře :) Přesto mám jeden typ na dobrou věc: vyčistit v okolí bydliště studánku nebo potůček a udělat tak něco dobrého pro sebe (pohyb na čerstvém vzduchu) a pro svou Zemi. Právě dnes 22.4. se koná Mezinárodní den Země. Clean Up The World!

čistý pramen = špinavý pes :)

A komu je do zpěvu?

zdroj: wikipedia, www.ceske-tradice.cz, http://www.denzeme.cz/,

O židli Tolix

Neptejte se mě proč, ale já prostě miluju tyhle židle. Naživo jsem je viděla v jednom Antiku ve Francii a kdybych tam nebyla letadlem, ale autem, tak už mám minimálně jednu doma, i kdybych jí měla mít celou cestu na klíně :)

zdroj

Tolix jsou plechové židle francouzského návrháře Xaviera Paucharda z r. 1934. Xavier Pauchard (1880-1948) byl průkopníkem pozinkování.

zdroj

Nejlepší jsou ty s patinou, ale nové kousky mají také nějaká ta pozitiva. Přinejmenším je to široký výběr barev.

zdroj

A sluší jim to prostě všude.

zdroj

Praktičnost jim také není cizí, jsou totiž stohovatelné.

zdroj

Doufám, že se mi jednou poštěstí...

Pozor slon!

Chtěla bych se tu věnovat i výletům po krásách českých i zahraničních.

A ačkoliv by se podle názvu mohlo zdát, že tento příspěvek bude pojednávat o cizí zemi, není tomu tak. Zdání občas klame. Sloni odpočívají v Severních Čechách u obce Jitrava kousek od Jablonného v Podještědí. Fakt! Tedy jen ti kamenní.

Sloní kameny je totiž místní označení přírodní památky Bílé kameny, které z dálky připomínají hřbety ležících slonů.

Bílé kameny jsou součástí CHKO Lužické hory. Tyto ojedinělé skalní útvary vysoké 20 metrů vznikly vlivem tektonického pohybu na lužickém zlomu a následným zvětráváním křídových pískovců. Nápadné bílé zabarvení je způsobeno příměsí kaolínu.

Díky erozi můžeme ve skalách objevit oválné dutiny, jeskyně a dokonce i úzký tunel pro trpaslíky nebo kočičí cestovatele dlouhý 4 metry.

Ke skalám vede červená turistická značka a prochází tudy i naučná stezka Lužické a Žitavské hory. Nejsnadnější přístup vede z obce Jitrava, kde je možné parkovat hned zkraje polní cesty vedoucí dále ke kamenům.

E 3 je označení Evropské dálkové cesty Atlantský oceán - Černé moře, český úsek vede z Hřenska do Harrachova a poté z Kralického Sněžníku do Beskyd

Odtud se můžeme vydat dál na sever po Kozích hřbetech, dalším geologickým útvarem vzniklým vlivem tektonických pohybů. Touto stezkou s mnoha výhledy se můžeme po červené přes Krásný důl a následně po zelené dostat až k 9 km vzdálené vyhlídce Popova skála (565 m.n.m.). Kruhový výhled umožňuje spatřit na severu Horní Lužici a Hrádek nad Nisou, na východě Jizerské hory a Ještědský hřbet, na jihu pak čedičové kopce Ralsko nebo Tlustec a na západě kopcovitou krajinu Českolipska a Lužické hory.

Hvozd - rozhledna na české straně a chata na té německé

V okolí stojí za návštěvu rozhledna na Hvozdu (750 m.n.m.), na něměcké straně kousek od hranic vybízí k návštěvě romantická zřícenina hradu a kláštera Oybin. Na jihovýchod od kamenů pak nevynechejte Kryštofovo údolí, Ješted a Nový prales nedaleko něj.

zdroj: wikipedia, www.luzicke-hory.cz, fotky moje

Slované II.

Slované se živili hlavně zemědělstvím - pěstovali pšenici, hrách a čočku. Znali kvásek, chléb, nakládané zelí a okurky, pivo i medovinu. Chovali dobytek, drůbež, včely, psy a koně. Jejich způsobem obživy byl i lov a rybolov. Nejčastějším obydlím byly  polozemnice, domy částečně zahloubené do země, které byly součástí hradišť s opevněním a valy. Na našem území se nachází slovanská hradiště Mikulčice (národní kulturní památka), Šárecké hradiště (také národní kulturní památka), na Kněží hoře (na vrcholu kopce Katovická hora v okrese Strakonice), Budeč (u obce Zákolany v okrese Kladno), Hůrka neboli (Stará) Plzeň, Hradsko (u Mšena v okrese Mělník, na místě původního hradiště probíhají v létě dobové slavnosti nazvané „Slované na Hradsku“).

Jakožto animisté, podobně jako Keltové, ctili přírodní objekty a jevy. Jako božské a hodné uctívání byly také chápány hory, skály a kameny, prameny, vodní toky a plochy, stromy a háje, země, nebeská tělesa a oheň. Významnou pozici zaujímali především víly a duchové spojení se zemědělstvím a domovem. Slovanské náboženství se praktikovalo především pod širým nebem. Na kultovních místech hráli významnou úlohu idoly bohů, ať už dřevěné, kovové či kamenné.

Slované měli také jako jiné národy svou symboliku, objevující se na předmětech denní potřeby, zbraních či například kamenech. Tyto symboly měly svou magickou funkci. K nejčastějším symbolům patří kruh, jako solární symbol vyjadřující dokonalost a nekonečno. Objevuje se též v zesílené formě do sebe vložených kruhů. Dalším symbolem je kříž vyjadřující posvátné číslo 4, jež vyjadřovalo roční období, živly či měsíční fáze. V pohanské době byly známy i různé varianty jako pozdější ondřejský kříž, zmiňovaný Kosmasem v pověsti o Lucké válce, sloužící k ochraně. Kříž podobný maltézskému byl používán na amuletech. Častým motivem je také kříž v kruhu podobný symbolu kola a rozety, oba jako solární symboly. Ke slunci se váže i svastika znázorňující tok času a pohyb slunce a měsíce. Má magickou funkci jak k zajištění úspěchu, tak k ochraně před zlem. Lunárním symbolem je zas srpek měsíce, lunice, ta ve spojením s křížem vyjadřovala spojení muže a ženy a hrála roli například v běloruském svatebním obřadu. Známý je také pentagram, jako symbol elementárních sil a člověka. Hexagram zase vyjadřuje spojení protikladů a stejně jako pentagram má ochranný význam.

Tradičně pohřbívali žehem, s žádnou nebo minimální posmrtnou výbavou. Společně s Balty patřili k posledním etnikům, která si tento způsob pohřbu zachovala. Později se počal rozlišovat pohřeb nespáleného těla, pod nepřímým vlivem křesťanství a kočovných kmenů. Do kostrových hrobů se dávaly dary, které měly být po smrti užitečné nebo zdůrazňovat postavení pohřbeného. Tento zvyk se jistou dobu udržel i po přijetí křesťanství, jelikož se mu církev nebránila.

Slované I.

51% Čechů a Moravanů má ve své DNA genetické znaky typické pro Slovany (zbytek má románské, germánské, židovské, ugrofinské či jihokavkazské předky).

Slované do historie výrazně poprvé vstoupili na počátku 6. století, kdy počala jejich expanze do velké části Evropy při tzv. stěhování národů (4. až 7. století). Pravlastí Slovanů byla oblast mezi Vislou a Dněprem. Mnoho Slovanů později také osídlilo Sibiř, střední Asii a emigrovalo do různých částí světa. Do přelomu 9. a 10. století mluvili Slované praslovanštinou, ta se poté začala rozpadat na jednotlivé slovanské jazyky. V současnosti mluvčí slovanských jazyků obývají víc než polovinu území Evropy.

Protože Slované byli často v područí, souvisí jejich pojmenování se slovem otrok (až po například anglické slovo "slave"), podobně jako Srbové (latinské "servus" znamenající sluha).

Měli své sezonní rituály, které byly založeny na pozorování zdánlivého pohybu slunce, měly především hospodářský význam a často byly spojené s výrazným sexuálním nábojem. Po nástupu křesťanství byly jak zakazovány, tak překrývány svátky církevními, přesto si však až do moderní doby často zachovaly svůj pohanský ráz. Rok začínal zimním slunovratem, svátkem zvaným Hody či Kračunem, nejkratším dnem v roce (s příchodem křesťanství nahrazený Vánocemi). Tato slavnost byla doprovázená maškarní průvody, které probíhaly i později v zimě, během masopustu. Počátek jara byl spojen se zvykem Vynášení smrti a na přelom jara a léta připadaly různé slavnosti jako rusalné, kdy lidé vílám přinášeli oběti, aby si je příznivě naklonili. Následovala významná slavnost letního slunovratu, kupadelné svátky, později transformované ve svátek Jana Křtitele. Počátek podzimu byl ve znamení oslavy Dožínek (slavnost na ukončení žní).

Slované byli dost promiskuitním národem. Ženy ve dnech slunovratu a rovnodennosti odcházely večer z domu, aby se účastnily svátků spojených s přírodními kulty či se oddávaly rituálům, jež církev považovala za ďábelské, neboť se konaly za doprovodu hudby, v maskách, kostýmech, s medovinou, omamnými látkami a především volným sexem. Jak tedy vypadala tradiční slovanská morálka? Naprostá sexuální svoboda v době dospívání za účelem prozkoumání vlastního těla a schopností uspokojit partnera, ale i jako obecně přímluvný vztah sil mládí k přírodě; stálost manželského svazku, aby byl zajištěn zdravý růst potomstva, a aby se pak manželský pár začal sexuálně chovat usedleji a v zásadě méně promiskuitně. V každém případě znamenal koitus moment přemožení smrti. Slovanské ženě se tolerovalo, ba dokonce k tomu byla přímo vyzývána, aby v případě choroby, impotence nebo nepřítomnosti právoplatného manžela přijímala ve svém loži jiné muže. Tyto vzorce chování pramení v uctívání plodnosti. Co se týká porodních zvyků slovanských žen, k porodu přicházela žena většinou poté, co žila skryta v ústraní, protože u slovanských žen dlouho přetrvávala obava z přítomnosti zlých duchů, kteří by mohli porod narušit. Je známo, že porodní metody, dnes nazývané „aktivní“, kdy si žena během porodu vybírá polohu, která jí nejvíc vyhovuje, byly praktikovány odjakživa, navzdory od nedávné a zvlášť dnes všemocné byrokracii a lékařské domýšlivosti.

zdroj: wikipeia, vulgo.org, fotka moje

V předjaří

fotky moje

Voda jako samozřejmost?

22. března oslavme světový den vody. Ale, prosím, žádné vodotrysky a fontány na její počest nespouštějte! Pěkně šetřte! 2,5 miliardy lidí nemá tu úžasnou možnost jednoduše otočit kohoutkem.

Vodu tvoří sloučenina vodíku a kyslíku. ...a víte co, stejně bych tu psala to, co už znáte :) Pusťe si raději úžasný dokument o Vodě. Určitě se dozvíte i něco nového, jako já ;)

A víte, že tříděním odpadu také pomáháte k čistější vodě? Přece nechcete, aby naší planetu zahltil Oceán plastů!

Nejspíš vás také překvapí Příběh balené vody. Takže je jasné, proč piji jen "Vodovodu" z vodovodu, namísto té balené.

A stejně nejlepší voda je ta ze studánky.

plameňáci v přírodní rezervaci Camargue ve Francii

fotka moje

Oslavy příchodu jara

Jarní rovnodennost neboli Alban Eilir (světlo země), Ostara (podobnost s anglickým Easter a německým Ostern), Meán Earraigh nebo Jarovít, připadá tento rok právě na 20. března. Na severním pólu začíná polární den. U nás jsou noc i den přibližně stejně dlouhé. Ale pozor, od zítřka se budou dny nadále prodlužovat :) Tedy až do letního slunovratu, kdy se budou naopak zkracovat. Jarní rovnodennost slavili Keltové, Germáni, Mayové, Řekové i Římané.

Jméno Ostara souvisí s norskou bohyní plodnosti Ostarou. Bohyně, která se právě na jaře vrátila z podsvětí, nyní chodí volně po zemi a prochází se pod stromy a hvězdami. Její krok je lehký jako krok bílé laně a kde se její bosé nohy dotýkají země, tam rozkvétají květy a zelenají se stromy.

Jarovít je slovanský bůh plodnosti, ale také hromovládce (jarní bouřky). V písemných pramenech je nazýván Martem (latinsky Mars), nejspíše pod vlivem jeho atributů – kopí a štítu. Jaro znamená síla, bujnost, divokost, smělost a vít je označení pro pána. Jarovít odívá pole obilím a lesy listím, v jeho moci jsou plody luk a stromů, plodnost stád.

Slaví se příchod jara, úroda a hojnost, plodnost a nový život, ale také zlomení moci nad zimou. V minulosti se zapalovaly velké ohně a v nich se pálily bylinky a první jarní kvítí. Popel z ohňů se sypal na pole, aby byla úroda. Tradičním zvykem bylo vynášení smrti, Morany, ze vsi. Právě v tento den se ze slámy vyrobila postava, aby byla nakonec vynesena z vesnice a vhozena do řeky. Lidé se tak symbolicky zbavily zimy. Květinou tohoto času je petrklíč (prvosenka jarní), kterým podle slovanských pověstí svatý Petr odemyká jaro. Od pohanských kultur také pochází malování a schovávání vajíček (vejce je přece symbolem zrození nového života), vití věnců a pletení a používání pomlázek (od pomlazení, neboli omlazení). Podle psychoanalytického výkladu je celý úkon velikonočního šlehání dívek symbolem oplodňovacího aktu – pomlázka symbolizuje mužský pyj, vejce jsou symbolem ženské plodnosti. O symbolice mužsko-ženského svazku svědčí i skutečnost, že pošlehání pomlázkou se vnímá jako kladné, ženy za pošlehání děkují (slovně i symbolicky vajíčky), naopak nepošlehané ženy se tímto trápí. Proutek a práskání jím jsou prý také symboly jarního blesku a hřmění: Práskáním se prý vyháněly zlé mocnosti, jako jarní hřmění zapudí zlé duchy.

V dnešní době tyto svátky nahradily Velikonoce, kdy si katolická církev přivlastnila mnoho tradic a pozměnila a posunula je k obrazu svému.

petrklíč

violka

sasanka (nejspíš)

sněženka

podběl

babočka paví oko

vrba jíva

zdroj: wikipedie a já, fotky moje

Proč jsem začala psát zrovna o keltech

Přestože jsem na základní škole studiu dějepisu nepřikládala vůbec žádnou váhu (a podle toho taky vypadaly moje znalosti historie - stydím, stydím), tak mě na "středněletá" kolena začal konečně zajímat a hodlám se do něj trochu ponořit. Už při psaní článku o oslavách zrození boha slunce (chcete-li vánoc) mě zaujaly národy jako jsou kelti a slované. Jejich souznění s přírodou, respektování ročních období a uctívání přírodních bohů a jevů (ačkoliv rituálním obětováním zvířat i lidí zrovna nefandím) mi připadá smysluplnější než třeba křesťanství. A kolik obětí muselo být učiněno kvůli vzestupu a udržení křesťanské víry? Nejvíc za to stejně může církev. A i když mým koníčkem je právě křesťanský středověk, tak mám k těmto starším národům také blízko.

Aktuálně se ale naše skupina zabývá obdobím cca 1380 - 1420, tedy dobou panování krále Václava IV. Teprve jsem se začala víc zajímat o to, co se v této době nosilo, vařilo a jedlo, vyrábělo a používalo.

Níže je malá ukázka "mého" středověku z největší středověké bitvy v Čechách, z bitvy Libušín, a zároveň pozvánka na tuto výjimečnou akci, která se letos koná 26.4. a opravdu stojí za to jí navštívit ;)

z bitevního pole

lukostřelci

muž proti muži, meč proti meči, kopí proti kopí a někdy i kopí proti meči :)

dobývání se neobešlo bez ztrát na životech

z táborového života

jíme z dřevěných a keramických misek dřevěnou lžící a svítíme především svíčkami

spíme ve stanech z lněného plátna a vaříme na otevřeném ohni

Na takových akcích zažívám opravdový relax, bez mobilu, počítače, internetu, facebooku. Mám velkou potřebu si od té elektroniky odpočinout. Jen asi prát prádlo by se mi v té době moc nechtělo :)

zdroj + fotky: já :)

Občas něco nakreslím, třeba sovu

konečná úprava:

Sova je po celém světě jednou z nejdůležitějších mytologických postav. Překvapilo mě, že v dřívějších dobách byla sova především poslem zla, pokud v lese zahoukala, znamenalo to pro ostatní, že se nějaké zlo blíží. V keltských bájích sova ztělesňuje duchy a její houkání je formou jejich komunikace. V pohanských mytologiích je vnímána jako symbol negativní: je symbolem samoty, nočního života a zvěstovatelem zla. V Africe je poslem čarodějnic. V antických mytologiích je symbolem moudrosti, vědění a magie, a to i té černé. Sova byla oblíbeným společníkem bohyně války a moudrosti Athény. Athéňané měli sovy jako svůj výsostný znak, malovali si je na štíty a razili na své mince. Sova je průvodkyní nočního, tajemného života. V rané křesťanské mytologii je sova symbolem ďábla. V Japonsku je považována za symbol smrti. Paradoxně je tedy vnímána převážně negativně, přestože v podstatě právě před příchodem zla varuje.

Po celém světě existuje kolem 200 druhů sov ve velikosti od 12 cm do 84 cm a váhy od 31 g do 4,5 kg. Mají maskovací zbarvení, měkké peří, tichý let, výborný sluch (slyší i ultrazvuk a podle sluchu určují pozici své budoucí potravy) a zrak na dálku. Na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním. Zorný úhel je 160° a svou hlavu mohou otočit až o 270°.

zdroj: wikipedia, tetovani1.cz, fotky moje

To je ale hummus! Mňam!

Cizrna beraní neboli římský hrách, je jednoletá teplomilná luštěnina, která chutí připomíná oříšky. Byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo v Sýrii, a to pravděpodobně z divokého druhu Cicer reticulatum. V současné době je největším producentem cizrny Indie, pěstuje se však i v jiných klimaticky příhodných oblastech světa, zvláště na Blízkém východě, v severní Africe, ale i v Mexiku.

Je bezlepková, obsahuje vysoký podíl bílkovin (především vysoký obsah esenciální aminokyseliny lysinu), sacharidů (hlavně škrob) a vlákniny. Z tuků je zastoupena nenasycená mastná kyselina linolová. Dále je zdrojem vápníku, železa (3x více než v mase), zinku, vitamínu B15 (kyselina pangamová), B2 a B6, vitamínu E, kyseliny listové. Během klíčení dochází k několikerému zvýšení vitaminu A a C. Posiluje obranyschopnost a zabezpečuje zdravou kůži a vlasy. Má blahodárné účinky na štítnou žlázu a protirakovinné účinky. Pomáhá při prevenci kardiovaskulárních onemocnění i ke snížení hladiny cholesterolu v krvi.

Z cizrny je připravován především známý pokrm falafel (smažené kořeněné luštěninové koule). Je hojně využívána v blízkovýchodní a indické kuchyni (arabský hummus, ta`miya a košarí, indický dhall apod.). Moc mi chutná naklíčená jen tak nebo přidaná do zeleninového salátu. Mám ji ráda i ve formě hummusu, což je taková omáčka z rozmačkané nebo rozmixované cizrny. A určitě plánuji vyzkoušet i další recepty.

A teď ten, jak jinak než jednoduchý, recept:

Hummus
1 plechovka cizrny
2 lžíce sezamové pasty Tahini
šťáva z citronu
2 stroužky česneku
olivový olej extra virgin
sůl
římský kmín
voda nebo slitá šťáva z plechovky cizrny
V mixéru umixujeme společně cizrnu, tahini, šťávu z citronu, česnek a olej. Přidáme vodu do požadované konzistence. Dle chuti dosolíme a okořeníme rozdrceným kmínem. Podáváme zakápnuté olivovým olejem. Nejraději hummus servíruji s okurkou a řapíkatým celerem.

   zdroj: wikipedia, vitalia.cz, fotky moje