Proč jsem začala psát zrovna o keltech

Přestože jsem na základní škole studiu dějepisu nepřikládala vůbec žádnou váhu (a podle toho taky vypadaly moje znalosti historie - stydím, stydím), tak mě na "středněletá" kolena začal konečně zajímat a hodlám se do něj trochu ponořit. Už při psaní článku o oslavách zrození boha slunce (chcete-li vánoc) mě zaujaly národy jako jsou kelti a slované. Jejich souznění s přírodou, respektování ročních období a uctívání přírodních bohů a jevů (ačkoliv rituálním obětováním zvířat i lidí zrovna nefandím) mi připadá smysluplnější než třeba křesťanství. A kolik obětí muselo být učiněno kvůli vzestupu a udržení křesťanské víry? Nejvíc za to stejně může církev. A i když mým koníčkem je právě křesťanský středověk, tak mám k těmto starším národům také blízko.

Aktuálně se ale naše skupina zabývá obdobím cca 1380 - 1420, tedy dobou panování krále Václava IV. Teprve jsem se začala víc zajímat o to, co se v této době nosilo, vařilo a jedlo, vyrábělo a používalo.

Níže je malá ukázka "mého" středověku z největší středověké bitvy v Čechách, z bitvy Libušín, a zároveň pozvánka na tuto výjimečnou akci, která se letos koná 26.4. a opravdu stojí za to jí navštívit ;)

z bitevního pole

lukostřelci

muž proti muži, meč proti meči, kopí proti kopí a někdy i kopí proti meči :)

dobývání se neobešlo bez ztrát na životech

z táborového života

jíme z dřevěných a keramických misek dřevěnou lžící a svítíme především svíčkami

spíme ve stanech z lněného plátna a vaříme na otevřeném ohni

Na takových akcích zažívám opravdový relax, bez mobilu, počítače, internetu, facebooku. Mám velkou potřebu si od té elektroniky odpočinout. Jen asi prát prádlo by se mi v té době moc nechtělo :)

zdroj + fotky: já :)

Občas něco nakreslím, třeba sovu

konečná úprava:

Sova je po celém světě jednou z nejdůležitějších mytologických postav. Překvapilo mě, že v dřívějších dobách byla sova především poslem zla, pokud v lese zahoukala, znamenalo to pro ostatní, že se nějaké zlo blíží. V keltských bájích sova ztělesňuje duchy a její houkání je formou jejich komunikace. V pohanských mytologiích je vnímána jako symbol negativní: je symbolem samoty, nočního života a zvěstovatelem zla. V Africe je poslem čarodějnic. V antických mytologiích je symbolem moudrosti, vědění a magie, a to i té černé. Sova byla oblíbeným společníkem bohyně války a moudrosti Athény. Athéňané měli sovy jako svůj výsostný znak, malovali si je na štíty a razili na své mince. Sova je průvodkyní nočního, tajemného života. V rané křesťanské mytologii je sova symbolem ďábla. V Japonsku je považována za symbol smrti. Paradoxně je tedy vnímána převážně negativně, přestože v podstatě právě před příchodem zla varuje.

Po celém světě existuje kolem 200 druhů sov ve velikosti od 12 cm do 84 cm a váhy od 31 g do 4,5 kg. Mají maskovací zbarvení, měkké peří, tichý let, výborný sluch (slyší i ultrazvuk a podle sluchu určují pozici své budoucí potravy) a zrak na dálku. Na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním. Zorný úhel je 160° a svou hlavu mohou otočit až o 270°.

zdroj: wikipedia, tetovani1.cz, fotky moje

To je ale hummus! Mňam!

Cizrna beraní neboli římský hrách, je jednoletá teplomilná luštěnina, která chutí připomíná oříšky. Byla zřejmě vyšlechtěna před 7000 lety v oblasti jihovýchodního Turecka nebo v Sýrii, a to pravděpodobně z divokého druhu Cicer reticulatum. V současné době je největším producentem cizrny Indie, pěstuje se však i v jiných klimaticky příhodných oblastech světa, zvláště na Blízkém východě, v severní Africe, ale i v Mexiku.

Je bezlepková, obsahuje vysoký podíl bílkovin (především vysoký obsah esenciální aminokyseliny lysinu), sacharidů (hlavně škrob) a vlákniny. Z tuků je zastoupena nenasycená mastná kyselina linolová. Dále je zdrojem vápníku, železa (3x více než v mase), zinku, vitamínu B15 (kyselina pangamová), B2 a B6, vitamínu E, kyseliny listové. Během klíčení dochází k několikerému zvýšení vitaminu A a C. Posiluje obranyschopnost a zabezpečuje zdravou kůži a vlasy. Má blahodárné účinky na štítnou žlázu a protirakovinné účinky. Pomáhá při prevenci kardiovaskulárních onemocnění i ke snížení hladiny cholesterolu v krvi.

Z cizrny je připravován především známý pokrm falafel (smažené kořeněné luštěninové koule). Je hojně využívána v blízkovýchodní a indické kuchyni (arabský hummus, ta`miya a košarí, indický dhall apod.). Moc mi chutná naklíčená jen tak nebo přidaná do zeleninového salátu. Mám ji ráda i ve formě hummusu, což je taková omáčka z rozmačkané nebo rozmixované cizrny. A určitě plánuji vyzkoušet i další recepty.

A teď ten, jak jinak než jednoduchý, recept:

Hummus
1 plechovka cizrny
2 lžíce sezamové pasty Tahini
šťáva z citronu
2 stroužky česneku
olivový olej extra virgin
sůl
římský kmín
voda nebo slitá šťáva z plechovky cizrny
V mixéru umixujeme společně cizrnu, tahini, šťávu z citronu, česnek a olej. Přidáme vodu do požadované konzistence. Dle chuti dosolíme a okořeníme rozdrceným kmínem. Podáváme zakápnuté olivovým olejem. Nejraději hummus servíruji s okurkou a řapíkatým celerem.

   zdroj: wikipedia, vitalia.cz, fotky moje

Keltové II.

V některých oblastech (a dobách) si Keltové stavěli na vyvýšených místech opevněná oppidia, což byla hradiště, desítky hektarů velká ohrazená území s dvorcovou zástavbou a sídlem nobility a kultu na vyvýšených místech. Nejvýznamnější bojská hradiště se postupně přeměnila ve skutečná města. Na území Čech se nachází oppidia v lokalitách Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna, Hrazany u Sedlčan, Nevězice, Třísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk. Na Moravě je to Staré Hradisko u Prostějova a Hostýn. Keltského původu je patrně také horské opevněné hradiště u města Sušice, známé pod označením Hradiště na Sedle a nížinné sídliště Šutyrova studánka v katastru Kopřivnice. V nejúrodnějších, hustě osídlených částech Boiohaema, v Polabí a v podhůří Krušných hor, se během 2. století př. n. l. přeměnilo několik výhodně situovaných míst ve specifické osady, které představovaly jakási emporia, ke vzniku oppid zde však nedošlo.

Bojové zavedli na našem území spoustu užitečných věcí: uměli tavit a zpracovávat železo, vyrábět nádherné šperky z bronzu a zlata, razit zlaté, stříbrné a bronzové mince, vyrábět krásné glazované nádoby na hrnčířském kruhu (to se např. Slované naučili až ve středověku), stavět cesty které se mohly nazývat silnicemi (síť keltských cest byla základem naší silniční síti). Po těchto cestách jezdily vozy s železnými ráfy, proto dojely dále, nežli pouhé dřevěné, a jezdci i spanilé jezdkyně se proháněli na okovaných koních.

Keltové byly původně velmi bojovné kmeny, jež uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Jejich kulty se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech. Keltové brzy přejali křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n.l.

Zvlášť významnou roli v náboženském životě keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva obyvatel. Každoročně se scházeli ke svým sněmům poblíž Carnutu, města na území dnešní Francie.

Posvátnou rostlinou Keltů bylo jmelí. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis, Galský bůh moře. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos - raně galský bůh přírody a divoké zvěře, Epona - Bohyně a patronka jezdců a jezdectví. a Sequana - bohyně řeky Seiny.  Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata. Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi.

kohout vítá každé ráno východ slunce a začátek nového dne

zdroj: Wikipedia, www.boiohaemum.cz, fotka moje

Keltové I.

V době Halštatské ( 7. století př. n. l. - 450 př. n. l.) se na území  západní, střední a částečně i jižní a východní Evropy nacházely kmeny, souhrnně nazývané Kelty. Pojítkem těchto kmenů byl podobný jazyk a kultura. Za pravlast Keltů je považováno území od Francie (Galové) přes Německo, Švýcarsko, Rakousko, Čechy a Moravu (na území Čech byl nejrozšířenější kmen Bojů) až na západní část dnešního Slovenska.

Bojové byli mocným keltským kmenem, který se skládal z několika větví. Jedna z nich osídlila přibližně ve 4. století př. n. l. střední a severozápadní Čechy. Typické pro Boje bylo kostrové pohřbívání, zatímco pro ostatní keltské kmeny to byly mohylové pohřby. Podle keltského kmene Bojů dostaly české země latinský název Bohemia (Boiohaemum), Bavorsko (Bajuwaren) a Lužice (Bojka). Zůstaly nám ale i další názvy, například řeky: Labe se nazývalo Albis – bílá řeka (nápadně podobný současný německý název je Elbe), Vltava Vultava – divoká řeka, Ohře Agara – řeka, která má rychlý tok, Jizera Isara – bystrá řeka, a hory: Krušné hory Sudéta - pohoří kanců (pojmenování Sudety také zůstalo dodnes) a Šumava Gabréta - pohoří kozorohů. 

Po keltských kmenech nám zůstaly dokonce některé naše svátky. Kromě obou slunovratů a rovnodenností měli Keltové čtyři důležité svátky, které se ve více či méně modifikované formě zachovaly až do dnešních dnů. Z astronomického hlediska se jedná o svátky v polovině doby mezi slunovraty a rovnodennostmi (tzv. půlící dny):

Samhain

V noci na 1. listopadu se slavil Samhain - jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy. Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořil nový svátek – svátek Všech Svatých, který měl staré zvyky nahradit (anglicky se svátek jmenuje All Hallows' Day, z toho vzniklo pozdější Halloween). Ale lidé to vyřešili tak, že prostě slavili svátky oba. V 16. století už byly svátky prolnuty tak, že se slavily jako jeden.

Imbolc

1. února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes máme ve stejném čase svátek Hromnice 2. února.

Beltine

V noci na 1. května se slavil Beltine (také Beltaine či Beltene), který dnes známe jako „Čarodějnice“, které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „Jasný(zářící) oheň“ a byl to nástup k pohostinnému letnímu období. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, ten měl být takto očištěn po zimě.

Lughnasad

Nakonec i Lughnasad 1. srpna, ze kterého možná vznikly i dnešní dožínky. Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se pak na vrcholcích kopců vítalo Slunce, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes a (dnes už křesťanští) poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili jitřní mše.

zdroj: Wikipedia, fotka moje

Tapenáda z černých oliv

Koupila jsem černé olivy, jenže samotné nebyly moc dobré. Co s nimi? Nezoufala jsem a udělala tapenádu na bagetku k vínu :) 

Opět je to jednoduché: černé olivy rozmixujeme spolu s olivovým olejem, prolisovanými stroužky česneku (já na sklenici oliv použila dva kousky), poté přidáme nastrouhané paraořechy (brazilské ořechy), asi tak 100g a dochutíme solí a pepřem. Namažeme na bagety, do sklenky nalijeme červené víno a pustíme pěkný film :)

Skvělým tipem k dochucení je čerstvý kozí sýr, který můžeme buď nakrájet navrch nebo vmíchat do tapenády.

Oliva je plodem olivovníku, jehož kolébkou je Asie. Dnes se s ním běžně setkáme ve středozemních oblastech Evropy. 

Olivovník evropský (Olea europea) náleží mezi nejstarší kulturní rostliny. Plody jsou pochutina oblíbená v řadě zemí. V olivovníku evropském byly zjištěny aldehydy s antimikrobiální aktivitou. Olej použitelný v potravinářství i průmyslově je získáván také z plodů čínského druhu Olea tsoongii. Dřevo afrického druhu Olea capensis je velmi tvrdé a je hojně využíváno na podlahy, tesařské práce, na stavbu domů, mostů a podobně. V Jižní Africe bylo také tradičně využíváno na výrobu kopí. Olivovníky jsou teplomilné dřeviny a v našich podmínkách je není možné pěstovat celoročně venku.

Olivovník rostoucí u silnice ve Francii

Kromě zelených oliv, které se sklízejí na podzim, existují i tmavé olivy sklízené začátkem prosince. Nejde o odlišnou odrůdu. Zelené olivy jsou jen nezralou formou oliv tmavých. Z oliv se vyrábí velmi kvalitní olivový olej a používají se také v různých jídlech. Kvality oliv a olivového oleje využívali již staří Řekové. Olivy mají podle vědců velmi kladný vliv na lidský organismus. Díky svým detoxidačním účinkům hrají velkou roli v boji proti stárnutí, civilizačním a srdečním chorobám, pomocí olivového oleje lze pomoci v léčbě mnohých kožních onemocnění. Zlepšují trávení a chuť k jídlu. Několik oliv před hlavním jídlem pomůže zvýšit hladinu žaludečních šťáv, a tak urychlit trávení.

Zdroj: já a wikipedia, fotky moje

Oslavy zrození boha Slunce

Chtěla bych tu ukázat pár fotek mé vánoční výzdoby. Vánoce sice neprožívám tak, jako v dětství, ale ráda si vyzdobím byt, protože to mě fakt baví :)

Buddha dostal šišku, ať má o čem přemýšlet :)

Druhý buddha dostal svíčku - světlo

hvězda, jelen a další svíčka

na okno jsem si pořídila zlatou hvězdu z papíru

vánoční skřítci

vločka na dveřích na terasu, když není ten pravý sníh...

aromalampa rozvoněla pokoj olejíčkem saloos Vánoční hvězda

náš "strom", větve borovice z pokácených stromků nalezených v lese

To je všechno naše? :)

Mnohem raději bych slavila zimní slunovrat - je mi tak nějak bližší. Zpravidla k němu dochází 21.12. (někdy 22.12., výjimečně 20.12.). Tento astronomický jev sledovali naši předkové odpradávna. Podle starých legend právě v tento den, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, dosahují spojené síly temna vrcholu svého působení na Zemi a hranice mezi naším světem a silami podsvětí mizí. Podle pradávné tradice došlo v tomto období ke zrození boha Slunce, čehož obratně využila církev. Oslavy zimního slunovratu byly tak u Slovanů nahrazeny křesťanskými Vánocemi, kdy oslavy zrození slunečního božstva byly nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista. 

Zimní slunovrat však slavily kultury na celém světě. Ve starověké Evropě byl známý jako Yule, ze severského "jul", což znamená kolo. Křesťanská tradice zdobení stromu má své kořeny právě v těchto pohanských oslavách. Rodiny si do domů nosily živý strom, aby uchránily duchy dřeva před chladem drsných zimních měsíců. Drobné pochoutky se věšely na strom jako dary potravin pro duchy a na samý vrch se dávala pěticípá hvězda - pentagram, magický symbol pěti živlů. Již od pradávných dob je zvykem zdobit si příbytek jmelím – obzvláště jmelí z posvátného dubu mělo lidem zaručit štěstí po celý rok.

Za zimního slunovratu, kdy je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, se duše mrtvých svobodně pohybují po světě. U Slovanů bylo proto při večeři zvykem prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. Předkové se za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. V období zimního slunovratu se na náš svět však nedostávají pouze duše zesnulých příbuzných, kteří jsou nám obvykle příznivě nakloněni, ale také různí podsvětní duchové, kteří mohou být lidem nebezpeční. Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku.

Zimní slunovrat označuje klíčovou část přirozeného ročního cyklu. V hmotném smyslu se Slunce vydává na novou pouť směrem k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy. V duchovním smyslu nás upomíná na to, že stará cesta musí vždy zemřít, aby mohla začít nová.

Tak příští rok :)

zdroj: wikipedia, fotky moje