Slované do historie výrazně poprvé vstoupili na počátku 6. století, kdy počala jejich expanze do velké části Evropy při tzv. stěhování národů (4. až 7. století). Pravlastí Slovanů byla oblast mezi Vislou a Dněprem. Mnoho Slovanů později také osídlilo Sibiř, střední Asii a emigrovalo do různých částí světa. Do přelomu 9. a 10. století mluvili Slované praslovanštinou, ta se poté začala rozpadat na jednotlivé slovanské jazyky. V současnosti mluvčí slovanských jazyků obývají víc než polovinu území Evropy.
Protože Slované byli často v područí, souvisí jejich pojmenování se slovem otrok (až po například anglické slovo "slave"), podobně jako Srbové (latinské "servus" znamenající sluha).
Měli své sezonní rituály, které byly založeny na pozorování zdánlivého pohybu slunce, měly především hospodářský význam a často byly spojené s výrazným sexuálním nábojem. Po nástupu křesťanství byly jak zakazovány, tak překrývány svátky církevními, přesto si však až do moderní doby často zachovaly svůj pohanský ráz. Rok začínal zimním slunovratem, svátkem zvaným Hody či Kračunem, nejkratším dnem v roce (s příchodem křesťanství nahrazený Vánocemi). Tato slavnost byla doprovázená maškarní průvody, které probíhaly i později v zimě, během masopustu. Počátek jara byl spojen se zvykem Vynášení smrti a na přelom jara a léta připadaly různé slavnosti jako rusalné, kdy lidé vílám přinášeli oběti, aby si je příznivě naklonili. Následovala významná slavnost letního slunovratu, kupadelné svátky, později transformované ve svátek Jana Křtitele. Počátek podzimu byl ve znamení oslavy Dožínek (slavnost na ukončení žní).
Slované byli dost promiskuitním národem. Ženy ve dnech slunovratu a rovnodennosti odcházely večer z domu, aby se účastnily svátků spojených s přírodními kulty či se oddávaly rituálům, jež církev považovala za ďábelské, neboť se konaly za doprovodu hudby, v maskách, kostýmech, s medovinou, omamnými látkami a především volným sexem. Jak tedy vypadala tradiční slovanská morálka? Naprostá sexuální svoboda v době dospívání za účelem prozkoumání vlastního těla a schopností uspokojit partnera, ale i jako obecně přímluvný vztah sil mládí k přírodě; stálost manželského svazku, aby byl zajištěn zdravý růst potomstva, a aby se pak manželský pár začal sexuálně chovat usedleji a v zásadě méně promiskuitně. V každém případě znamenal koitus moment přemožení smrti. Slovanské ženě se tolerovalo, ba dokonce k tomu byla přímo vyzývána, aby v případě choroby, impotence nebo nepřítomnosti právoplatného manžela přijímala ve svém loži jiné muže. Tyto vzorce chování pramení v uctívání plodnosti. Co se týká porodních zvyků slovanských žen, k porodu přicházela žena většinou poté, co žila skryta v ústraní, protože u slovanských žen dlouho přetrvávala obava z přítomnosti zlých duchů, kteří by mohli porod narušit. Je známo, že porodní metody, dnes nazývané „aktivní“, kdy si žena během porodu vybírá polohu, která jí nejvíc vyhovuje, byly praktikovány odjakživa, navzdory od nedávné a zvlášť dnes všemocné byrokracii a lékařské domýšlivosti.
zdroj: wikipeia, vulgo.org, fotka moje
Žádné komentáře:
Okomentovat